Pokud si chovatel jde za nějakým cílem, setkáme se v jeho chovatelském programu s několika důležitými pojmy. Jedná se o termíny obecně známé ze šlechtitelské terminologie a opět je dobré mít o této problematice nějaké povědomí, zajímá-li nás chov více.
Při šlechtění většiny druhů zvířat hraje klíčovou roli příbuzenská plemenitba. A u bojovnic tomu není jinak. Systematický výběr úzce příbuzných jedinců pro založení další generace v chovu označujeme jako inbreeding.
Inbreeding je v chovu šlechtěných bojovnic velmi důležitý. Bez něho by nikdy nebylo možné dosáhnout tolika vyšlechtěných variet a barev, jaké dnes známe. Díky němu totiž můžeme cíleně upevňovat žádoucí znaky v genotypu.
Nejčastěji se využívá výběr sourozenců (tedy bratr x sestra), a dále rodiče a potomka (matka x syn, otec x dcera). Pro druhou zmíněnou variantu (rodič x potomek) se používá označení backcross (BC). Využívá se především v situacích, kdy chceme více upevnit recesivní znaky daného rodiče.
Křížení v o něco širším okruhu příbuznosti (např. strýc x neteř, nevlastní sourozenci) označujeme jako linebreeding.
První, zakládající generace v dané linii se označuje jako parentální (rodičovská), kdy se spojí dva nepříbuzní jedinci. Obecně se pro tuto generaci používá zkratka P. Jejich potomstvo je tzv. první filiální generace (F1). Vybereme-li z této generace rybky k dalšímu chovu, následující generace bude F2 a tak dále.
Ačkoli má příbuzenské šlechtění mnoho výhod po stránce upevňování žádoucích znaků, nese s sebou bohužel také negativa v podobě upevňování těch nežádoucích. Vznikají tak genetické chyby, které mohou být v některých případech neškodné a jsou spíše estetickou záležitostí, ale jiné mohou představovat vážný problém ovlivňující zdraví ryb, které tuto vadu nesou. O tomto tématu si více povíme v budoucnu.
Při výběru je tedy důležité sledovat nejen ty pozitivní a žádané prvky, ale také dbát na eliminaci těch nechtěných.
Důležitý je v chovu také outcrossing. Ten spočívá v přimíchání nepříbuzného jedince do stávající linie. Vzhledem k tomu, že při inbreedingu dochází se zvyšujícím se počtem příbuzných generací k degeneracím, je nutné po nějaké době přidat „novou krev“.
Při výběru nepříbuzné rybky je samozřejmě důležité, aby měla co nejvíce znaků, které chceme v linii udržet či v ideálním případě ještě zlepšit. Je zde riziko, že nový jedinec přinese i něco nežádoucího, nicméně pro udržení zdravé linie musíme s tímto rizikem pracovat.
Při indbreedingu je u bojovnic možné bez větších problémů postupovat až do 5.-6. generace, následně se již mohou začínat objevovat degenerace a je proto vhodné přistoupit k outcrossingu. Některé zdroje uvádí i vyšší počet generací, nicméně sami s tímto zkušenost nemáme a v našem chovu jsme bez přimíchání nových genů pokračovali v liniích v kuse max. do generace F5.
U jiných druhů ryb, zejména těch méně prošlechtěných může být realita stran neduhů spojených s příbuzenským křížením odlišná. Např. u některých cichlid nebo živorodek mohou fungovat malé uzavřené populace, kde jsou všichni jedinci příbuzní, klidně 15 generací bez výraznějších problémů. Bojovnice jsou však extrémně prošlechtěné a různé ne zrovna příznivé mutace jsou tak již v genech přítomné prakticky vždy. Je proto nutné opravdu pečlivě vybírat rybky k dalšímu chovu tak, abychom se snažili co nejvíce potlačovat tyto genetické problémy a snažili se udržet v chovech zdravé a silné linie.
Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička