Každý zodpovědný chovatel by se měl snažit o to, aby rybky v jeho chovu byly silné a zdravé. Na to má kromě podmínek, které chovancům připravíme, velký vliv také genetická výbava. V našem posledním povídání věnovanému inbreedingu jsme si řekli, že při příbuzenském šlechtění se kromě pozitivních znaků upevňují v genech také ty negativní. A právě na ty se zaměříme v dnešním článku, neboť jejich eliminace v chovu je klíčová pro zachování co nejzdravějších chovných linií do budoucna.
Dlouhodobé šlechtění a vzájemné křížení bojovnic vedlo ke vzniku mnoha typů oploutvení (viz jednotlivé kapitoly o varietách) a nepřeberného množství barevných forem. Po stovky generací těchto ryb se jejich chovatelé snažili dosáhnout těch nejhezčích a zároveň nejzajímavějších a nejbarevnějších jedinců. Následně pak i o pokračování a zachování jejich pokrevní linie.
Při honbě za dnešními podobami bojovnic se chovatelé soustředili na odchylky či různé anomálie od standardního vzhledu. Tyto abnormality byly chovateli následně umocňovány vzájemným křížením. Tím se tyto vlastnosti a kýžený vzhled začaly utvrzovat v genetickém kódu.
Velká rychlost šlechtění, nasazování velmi mladých ryb do tření a často nedostatečná pozornost k tomu, jak rybky vypadají v pokročilejším věku, v kombinaci s neuvěřitelným množstvím ryb, které se v chovu využívaly, a snahou utvrzovat chtěné a líbivé znaky. To vše bohužel zapříčinilo, že se začaly objevovat i nechtěné chyby a genetické problémy, z nichž některé mají vážné dopady na zdraví a vitalitu ryb. K jejich silnému upevnění v genetické výbavě došlo mnohdy nepozorovaně a nevědomky. Někdy jim zase nebyla přisuzována moc velká váha. Dnes už však o těchto problémech víme. Víme, jaký mají na rybky vliv a můžeme být v chovu zodpovědnější. Mnoho generací, během kterých se dané neduhy v genech ukotvily, nemůžeme smazat. Můžeme se však co nejvíce snažit o jejich eliminaci a pomoct tak “uzdravit” chov, abychom se mohli těšit z těchto krásných tvorů i v daleké budoucnosti.
Základem je neuchovňovat ryby, u kterých se vážnější genetické vady projevily, a ideálně nevybírat do chovu ani ty, které nesou ty méně závažné. Řada z nich se bohužel ve velké míře dědí a velmi těžko se potom z dané linie dostávají.
Nutno podotknout, že ne všechny vývojové nedostatky jsou zapříčiněny genetickou informací. Někdy může hrát významnou roli zapříčinění 3. strany během vývoje jikry či mladého jedince, např. špatná kvalita vody, strava, mechanické poškození apod. I tak ale platí, že je lepší takové rybky nevyužívat k dalšímu chovu.
Jak se chov vyvíjel, vznikly standardy pro posuzování rybek na výstavách. Tyto standardy neslouží jen k tomu, aby popisovaly pomyslný ideál krásy, ale byly sestaveny především tak, aby cílem byl silný, zdravý jedinec, který nebude mít žádné problémy. To je podstatný důvod, proč je pro chovatele dobré tyto standardy znát a snažit se v chovu o rybky, které se co nejvíce blíží tomu pomyslném “dokonalému” stavu, jenž je ve standardech popsán.
A teď už se pojďme vrhnout na jednotlivé vady a problémy, se kterými se můžeme setkat.
Křivá páteř
Je dána buď geneticky, nebo zapříčiněna špatným vývojem jikry/plůdku.
Pokud se podíváme na rybu shora, neměla by páteř nikde vybočovat do strany a ryba by měla být souměrná. Stejně tak při pohledu z boku.
Častější výskyt této vady je například u Doubletailů, kde se jedná z 99% o genetickou záležitost.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Křivá hřbetní linie
Jedná se zpravidla o genetický problém, výjimkou může být prodělaný úraz v minulosti.
Ryba by měla mít hladkou, plynule přecházející křivku hřbetní linie, bez hrbolků nebo prohlubní (viz obrázek výše - křivá páteř).
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale v mnoha případech se silně dědí.
Spoonhead
Genetická vada. Jedná se o deformaci, prohlubeň v oblasti hlavy. K tomuto tvaru hlavy mají sklony linie tzv. fighterů, kteří byli šlechtěni za účelem tradičních rybích zápasů v asijských zemích.
Hlava by měla být v jedné linii spolu s hřbetní linií.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Krátké tělo
Genetická vada. Zakrnělé tělo bývá v mírných případech pro řadu začínajících chovatelů hůře postřehnutelné, v extrémních případech tuto vadu nelze přehlédnout.
Častý problém u Doubletailů.
Délka těla by měla být úměrná délce ploutví. Tělo musí být proporčně vyrovnané a ocasní násadec dostatečně dlouhý.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
.jpg)
Slabý ocasní násadec
Genetická vada. Příliš slabý ocasní násadec neposkytuje dostatek opory a ryba následně nemůže unést váhu ploutví. Dále může přispívat k problémům s plynovým měchýřem.
Silný ocasní násadec zabezpečuje rybě dostatek svaloviny, a tedy i dostatečnou oporu ocasní ploutve. Tento nedostatek je možné eliminovat přidáním DT do linie.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Špatně rostlé šupiny
Tato genetická vada je čím dál častějším problémem v chovu bojovnic. Nejčastěji se váže s Rosetaily.
Absence šupin může být zapříčiněna i mechanickým poraněním.
Šupiny by neměly chybět, měly by být souměrné a umístěny v souměrných řadách, které by se neměly vzájemně ovlivňovat.
Vážnější problém patrný již v prvních měsících života.
Pigment na očích
Genetická vada. Jeden z nejčastějších problémů u metalicky zbarvených bojovnic, kdy se pigment rozlézá přes oční bulvu a následkem toho ryba hůře vidí, nebo dokonce plně oslepne.
Oči musí být čisté, jasné, bez jakékoli překryvné vrstvy pigmentace.
Vážný problém, který se projevuje většinou později, ve věku 6-8 měsíců.
Pigmentové nádory
Genetická vada, která představuje opravdu vážný problém v moderním chovu bojovnic. Objevuje se u ryb se silnější metalickou vrstvou pigmentu, typicky například Dragon či Marble. Příčinou je přehršel tvorby pigmentových buněk. Tyto nádory mohou velice rychle růst, mají tendenci praskat a v takovém případě hrozí vysoké riziko zanícení. Dokud rybu neomezuje, může s takovým nádorem žít i delší dobu. Je však třeba dbát na to, aby se v případě, že nádor praskne, rána nezanítila.
Na těle a ploutvích by nemělo docházet k viditelným shlukům pigmentových buněk, které jsou většinou zárodkem pozdějšího růstu nádoru.
Vážný problém, který se projevuje většinou později, ve věku 6-8 měsíců. Může se projevit i později během života.
Špatně vyvinutý plynový měchýř
Problém, který nastává v prvních několika týdnech věku (3.-7. týden) při vývoji labyrintu. Příčinou může být jak genetická informace, tak zavinění ze strany chovatele, například překrmováním či špatnou kvalitou vody. Často to bývá souběh více faktorů a je těžké určit přesnou příčinu. Vývoj plynového měchýře bývá ukončen nejpozději v 8 týdnech věku. Pokud do té doby nedojde ke správnému vytvoření, je to již nevratný problém, který bude provázet rybku do konce života.
Plynový měchýř musí být protažen až k ocasu, rybka by neměla mít žádné problémy s koordinací a plaváním.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života. Problém s plynovým měchýřem může nastat i v průběhu života z důvodu nemoci, při které je plynový měchýř zasažen a poškozen. Ve většině případů se jedná o nevratný stav, nicméně takto postižený jedinec může bez větších obtíží dožít dlouhého věku.
Nesouměrná hybnost skřelí
Zřetelně viditelný nedostatek při imponaci ryby, kdy jedno skřele je otevřenější než druhé. Může vzniknout i během života a v tomto případě bývá zapříčiněno onemocněním (často bakteriálním nebo parazitickým).
Skřelová víčka by měla být souměrná a zachovávat si stejnou hybnost i při jejich rozevření. To samé platí pro skřelový límec.
V případě genetické vady jde o vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Nevyvinuté či zakrnělé břišní ploutve
Jedná se o problém, který bývá způsoben nedostatkem nutričních hodnot v prvních týdnech života. Způsobuje jej časté krmení mikrami/háďátkem. Geneticky bývá absence břišních ploutví způsobena jen výjimečně.
Břišní ploutve by měly být souměrné, rovné a jejich tvar tvořit pomyslnou čepel nože.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Špatně vyvinuté břišní ploutve
Zpravidla genetická vada, může však být zapříčiněna i mechanickým poraněním (např. dorostenci v separačním věku se s oblibou koušou do břišních ploutví a do hřbetu).
Břišní ploutve by měly být souměrné, rovné a jejich tvar tvořit pomyslnou čepel nože.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Rozvětvené konce břišních ploutví (tzv. “vidličky”)
Genetická vada. Konce ploutví a jednotlivých paprsků se oddělují a vytváří tvar vidliček, v horším případě jsou druhý popřípadě třetí paprsek delší než první. Poslední dobou i na výstavách často opomíjená chyba ve stavbě břišních ploutví.
První a nejsilnější paprsek břišní ploutve by měl být nejdelším paprskem a každý další paprsek by se k němu měl souměrně sbíhat tak, aby ploutev tvořila pomyslnou čepel nože.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Výjimkou jsou CT, u kterých je redukce mezi paprsky přirozená. Nicméně i zde platí, že první paprsek břišní ploutve by měl být nejdelší a nejsilnější.
Zakrnělé první paprsky hřbetní či řitní ploutve
Genetická vada. Opomíjený a často přehlížený nedostatek správného tvaru a stavby ploutví.
Zodpovědný chovatel by měl vybírat ryby, které mají první paprsky těchto ploutvích úměrné ostatním paprskům.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Nesouměrný vývoj ploutví
Genetická vada. Velice často se tento problém týká například neúměrně dlouhé řitní ploutve či břišních ploutví. Často také nedostatečně rostlé hřbetní ploutve.
Ploutve by měly být vzájemně úměrné svojí velikostí. Ryba by měla ploutvemi opisovat pomyslnou elipsu. Ideální proporce jsou sepsané ve standardech. Asi nejlépe zpracovaný a všem dostupný je Bettas4all standard.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Křivé paprsky v ploutvích
Tuto vadu ovlivňuje především genetická predispozice, ale v případě CT se jednotlivé paprsky mohou kroutit i vlivem zásaditosti a tvrdosti vody. Špatně rostlé paprsky ploutví se mohou lámat, což může zapříčinit vznik puchýřů. Oslabené ploutve jsou také náchylné k bakteriálnímu rozpadu ploutví.
Paprsky ploutví by měly být rovné, hladké.
Vážnější problém patrný již v prvních měsících života.
Slepota způsobená marble geny
V posledních letech se s obrovským rozmachem zbarvení marble v chovech začaly objevovat jedinci s odbarvenou (červenou) čočkou v oku. Tyto ryby jsou na rozdíl od albinotických na dané oko většinou zcela nebo z 95% slepé. Jev může postihnout jedno nebo obě oči. Vzhledem k riziku upevnění tohoto závažného problému v genech tyto ryby rozhodně není dobré vybírat dále do chovu.
Zdravá čočka v oku je tmavá.
Vážný problém projevující se většinou již v prvních měsících života, může se však objevit i později.
Přílišné větvení paprsků v ploutvích
Zde vkládáme odkaz na článek o Halfmoonech, kde jsme se věnovali i této problematice.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života. S věkem rybky se situace zhoršuje.
Neplodnost
Neplodnost jako taková není vadou, která by se opticky projevovala a danému jedinci škodila. Zjistíme ji až ve vytíračce, kdy bohužel přes všechna očekávání máme smůlu a odchovu po této rybce se nedočkáme. Genetické predispozice mohou hrát roli, ale zpravidla tento problém bývá způsoben spíše vnějšími faktory, zejména nadměrné množství antibiotik při léčbě může způsobit neplodnost. Problém tedy bývá zpravidla u importovaných ryb, našinec si ve velkém většinou ATB do akvárií nelije.
Výjimkou jsou samice barvy “melano”, které jsou v 90% případů neplodné. Proto se k melano samcům v chovu vybírají modré samice.
GLOfish
Geneticky modifikované ryby.
Do DNA kódu ryby je uměle přidán gen z jiného živočicha. Ryba s takto upravenou genetickou informací pod UV či bílým osvětlením září.
Potomstvo dědí tuto genetickou informaci a nadále se projevuje v dalších generacích.
Nutno zdůraznit, že tyto ryby je v Evropě zakázané i vůbec vlastnit, natož je odchovávat. Podléhají zákonu o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a pokuty za chov takových ryb jdou do statisíců korun. V případě právnické osoby pak sahají až k několika milionům.
Zelená fosforeskující barva, která je konkrétně u bojovnic již v některých asijských zemích již poměrně rozšířená, vznikla údajně přidáním zeleného fluorescenčního proteinu (GFP) z medúzy Aequorea victoria.
Na závěr bychom rádi popřáli všem chovatelům, aby se museli s jednotlivými problémy potýkat co nejméně. Zároveň děkujeme všem zodpovědným, kteří kladou ve svém chovu důraz na selekci a vybírají z odchovů pečlivě tak, aby každá další generace byla co nejzdravější. To je cesta, kterou by se chovatelství (nejen ryb) mělo ubírat.
Many thanks to everyone who contributed photos belongs to: Xenia Dähn,Vasko Tenkov, Lone Røbel, Ryan Aril, Andy Aprilianz and A. Tebichova.
Použité fotografie jsou graficky upraveny tak, aby byly vady co nejzřetelnější.
Text: Jiří Krupička & Pavel Jícha
Grafické příklady: Jiří Krupička