Vzdělávací okénko
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIX. - Genetické a vývojové vady
Každý zodpovědný chovatel by se měl snažit o to, aby rybky v jeho chovu byly silné a zdravé. Na to má kromě podmínek, které chovancům připravíme, velký vliv také genetická výbava. V našem posledním povídání věnovanému inbreedingu jsme si řekli, že při příbuzenském šlechtění se kromě pozitivních znaků upevňují v genech také ty negativní. A právě na ty se zaměříme v dnešním článku, neboť jejich eliminace v chovu je klíčová pro zachování co nejzdravějších chovných linií do budoucna.
Dlouhodobé šlechtění a vzájemné křížení bojovnic vedlo ke vzniku mnoha typů oploutvení (viz jednotlivé kapitoly o varietách) a nepřeberného množství barevných forem. Po stovky generací těchto ryb se jejich chovatelé snažili dosáhnout těch nejhezčích a zároveň nejzajímavějších a nejbarevnějších jedinců. Následně pak i o pokračování a zachování jejich pokrevní linie.
Při honbě za dnešními podobami bojovnic se chovatelé soustředili na odchylky či různé anomálie od standardního vzhledu. Tyto abnormality byly chovateli následně umocňovány vzájemným křížením. Tím se tyto vlastnosti a kýžený vzhled začaly utvrzovat v genetickém kódu.
Velká rychlost šlechtění, nasazování velmi mladých ryb do tření a často nedostatečná pozornost k tomu, jak rybky vypadají v pokročilejším věku, v kombinaci s neuvěřitelným množstvím ryb, které se v chovu využívaly, a snahou utvrzovat chtěné a líbivé znaky. To vše bohužel zapříčinilo, že se začaly objevovat i nechtěné chyby a genetické problémy, z nichž některé mají vážné dopady na zdraví a vitalitu ryb. K jejich silnému upevnění v genetické výbavě došlo mnohdy nepozorovaně a nevědomky. Někdy jim zase nebyla přisuzována moc velká váha. Dnes už však o těchto problémech víme. Víme, jaký mají na rybky vliv a můžeme být v chovu zodpovědnější. Mnoho generací, během kterých se dané neduhy v genech ukotvily, nemůžeme smazat. Můžeme se však co nejvíce snažit o jejich eliminaci a pomoct tak “uzdravit” chov, abychom se mohli těšit z těchto krásných tvorů i v daleké budoucnosti.
Základem je neuchovňovat ryby, u kterých se vážnější genetické vady projevily, a ideálně nevybírat do chovu ani ty, které nesou ty méně závažné. Řada z nich se bohužel ve velké míře dědí a velmi těžko se potom z dané linie dostávají.
Nutno podotknout, že ne všechny vývojové nedostatky jsou zapříčiněny genetickou informací. Někdy může hrát významnou roli zapříčinění 3. strany během vývoje jikry či mladého jedince, např. špatná kvalita vody, strava, mechanické poškození apod. I tak ale platí, že je lepší takové rybky nevyužívat k dalšímu chovu.
Jak se chov vyvíjel, vznikly standardy pro posuzování rybek na výstavách. Tyto standardy neslouží jen k tomu, aby popisovaly pomyslný ideál krásy, ale byly sestaveny především tak, aby cílem byl silný, zdravý jedinec, který nebude mít žádné problémy. To je podstatný důvod, proč je pro chovatele dobré tyto standardy znát a snažit se v chovu o rybky, které se co nejvíce blíží tomu pomyslném “dokonalému” stavu, jenž je ve standardech popsán.
A teď už se pojďme vrhnout na jednotlivé vady a problémy, se kterými se můžeme setkat.
Křivá páteř
Je dána buď geneticky, nebo zapříčiněna špatným vývojem jikry/plůdku.
Pokud se podíváme na rybu shora, neměla by páteř nikde vybočovat do strany a ryba by měla být souměrná. Stejně tak při pohledu z boku.
Častější výskyt této vady je například u Doubletailů, kde se jedná z 99% o genetickou záležitost.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Křivá hřbetní linie
Jedná se zpravidla o genetický problém, výjimkou může být prodělaný úraz v minulosti.
Ryba by měla mít hladkou, plynule přecházející křivku hřbetní linie, bez hrbolků nebo prohlubní (viz obrázek výše - křivá páteř).
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale v mnoha případech se silně dědí.
Spoonhead
Genetická vada. Jedná se o deformaci, prohlubeň v oblasti hlavy. K tomuto tvaru hlavy mají sklony linie tzv. fighterů, kteří byli šlechtěni za účelem tradičních rybích zápasů v asijských zemích.
Hlava by měla být v jedné linii spolu s hřbetní linií.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Krátké tělo
Genetická vada. Zakrnělé tělo bývá v mírných případech pro řadu začínajících chovatelů hůře postřehnutelné, v extrémních případech tuto vadu nelze přehlédnout.
Častý problém u Doubletailů.
Délka těla by měla být úměrná délce ploutví. Tělo musí být proporčně vyrovnané a ocasní násadec dostatečně dlouhý.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
.jpg)
Slabý ocasní násadec
Genetická vada. Příliš slabý ocasní násadec neposkytuje dostatek opory a ryba následně nemůže unést váhu ploutví. Dále může přispívat k problémům s plynovým měchýřem.
Silný ocasní násadec zabezpečuje rybě dostatek svaloviny, a tedy i dostatečnou oporu ocasní ploutve. Tento nedostatek je možné eliminovat přidáním DT do linie.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Špatně rostlé šupiny
Tato genetická vada je čím dál častějším problémem v chovu bojovnic. Nejčastěji se váže s Rosetaily.
Absence šupin může být zapříčiněna i mechanickým poraněním.
Šupiny by neměly chybět, měly by být souměrné a umístěny v souměrných řadách, které by se neměly vzájemně ovlivňovat.
Vážnější problém patrný již v prvních měsících života.
Pigment na očích
Genetická vada. Jeden z nejčastějších problémů u metalicky zbarvených bojovnic, kdy se pigment rozlézá přes oční bulvu a následkem toho ryba hůře vidí, nebo dokonce plně oslepne.
Oči musí být čisté, jasné, bez jakékoli překryvné vrstvy pigmentace.
Vážný problém, který se projevuje většinou později, ve věku 6-8 měsíců.
Pigmentové nádory
Genetická vada, která představuje opravdu vážný problém v moderním chovu bojovnic. Objevuje se u ryb se silnější metalickou vrstvou pigmentu, typicky například Dragon či Marble. Příčinou je přehršel tvorby pigmentových buněk. Tyto nádory mohou velice rychle růst, mají tendenci praskat a v takovém případě hrozí vysoké riziko zanícení. Dokud rybu neomezuje, může s takovým nádorem žít i delší dobu. Je však třeba dbát na to, aby se v případě, že nádor praskne, rána nezanítila.
Na těle a ploutvích by nemělo docházet k viditelným shlukům pigmentových buněk, které jsou většinou zárodkem pozdějšího růstu nádoru.
Vážný problém, který se projevuje většinou později, ve věku 6-8 měsíců. Může se projevit i později během života.
Špatně vyvinutý plynový měchýř
Problém, který nastává v prvních několika týdnech věku (3.-7. týden) při vývoji labyrintu. Příčinou může být jak genetická informace, tak zavinění ze strany chovatele, například překrmováním či špatnou kvalitou vody. Často to bývá souběh více faktorů a je těžké určit přesnou příčinu. Vývoj plynového měchýře bývá ukončen nejpozději v 8 týdnech věku. Pokud do té doby nedojde ke správnému vytvoření, je to již nevratný problém, který bude provázet rybku do konce života.
Plynový měchýř musí být protažen až k ocasu, rybka by neměla mít žádné problémy s koordinací a plaváním.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života. Problém s plynovým měchýřem může nastat i v průběhu života z důvodu nemoci, při které je plynový měchýř zasažen a poškozen. Ve většině případů se jedná o nevratný stav, nicméně takto postižený jedinec může bez větších obtíží dožít dlouhého věku.
Nesouměrná hybnost skřelí
Zřetelně viditelný nedostatek při imponaci ryby, kdy jedno skřele je otevřenější než druhé. Může vzniknout i během života a v tomto případě bývá zapříčiněno onemocněním (často bakteriálním nebo parazitickým).
Skřelová víčka by měla být souměrná a zachovávat si stejnou hybnost i při jejich rozevření. To samé platí pro skřelový límec.
V případě genetické vady jde o vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Nevyvinuté či zakrnělé břišní ploutve
Jedná se o problém, který bývá způsoben nedostatkem nutričních hodnot v prvních týdnech života. Způsobuje jej časté krmení mikrami/háďátkem. Geneticky bývá absence břišních ploutví způsobena jen výjimečně.
Břišní ploutve by měly být souměrné, rovné a jejich tvar tvořit pomyslnou čepel nože.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Špatně vyvinuté břišní ploutve
Zpravidla genetická vada, může však být zapříčiněna i mechanickým poraněním (např. dorostenci v separačním věku se s oblibou koušou do břišních ploutví a do hřbetu).
Břišní ploutve by měly být souměrné, rovné a jejich tvar tvořit pomyslnou čepel nože.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Rozvětvené konce břišních ploutví (tzv. “vidličky”)
Genetická vada. Konce ploutví a jednotlivých paprsků se oddělují a vytváří tvar vidliček, v horším případě jsou druhý popřípadě třetí paprsek delší než první. Poslední dobou i na výstavách často opomíjená chyba ve stavbě břišních ploutví.
První a nejsilnější paprsek břišní ploutve by měl být nejdelším paprskem a každý další paprsek by se k němu měl souměrně sbíhat tak, aby ploutev tvořila pomyslnou čepel nože.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Výjimkou jsou CT, u kterých je redukce mezi paprsky přirozená. Nicméně i zde platí, že první paprsek břišní ploutve by měl být nejdelší a nejsilnější.
Zakrnělé první paprsky hřbetní či řitní ploutve
Genetická vada. Opomíjený a často přehlížený nedostatek správného tvaru a stavby ploutví.
Zodpovědný chovatel by měl vybírat ryby, které mají první paprsky těchto ploutvích úměrné ostatním paprskům.
Problém patrný již v prvních měsících života. Fyziologicky nepředstavuje tak závažný problém, ale silně se dědí.
Nesouměrný vývoj ploutví
Genetická vada. Velice často se tento problém týká například neúměrně dlouhé řitní ploutve či břišních ploutví. Často také nedostatečně rostlé hřbetní ploutve.
Ploutve by měly být vzájemně úměrné svojí velikostí. Ryba by měla ploutvemi opisovat pomyslnou elipsu. Ideální proporce jsou sepsané ve standardech. Asi nejlépe zpracovaný a všem dostupný je Bettas4all standard.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života.
Křivé paprsky v ploutvích
Tuto vadu ovlivňuje především genetická predispozice, ale v případě CT se jednotlivé paprsky mohou kroutit i vlivem zásaditosti a tvrdosti vody. Špatně rostlé paprsky ploutví se mohou lámat, což může zapříčinit vznik puchýřů. Oslabené ploutve jsou také náchylné k bakteriálnímu rozpadu ploutví.
Paprsky ploutví by měly být rovné, hladké.
Vážnější problém patrný již v prvních měsících života.
Slepota způsobená marble geny
V posledních letech se s obrovským rozmachem zbarvení marble v chovech začaly objevovat jedinci s odbarvenou (červenou) čočkou v oku. Tyto ryby jsou na rozdíl od albinotických na dané oko většinou zcela nebo z 95% slepé. Jev může postihnout jedno nebo obě oči. Vzhledem k riziku upevnění tohoto závažného problému v genech tyto ryby rozhodně není dobré vybírat dále do chovu.
Zdravá čočka v oku je tmavá.
Vážný problém projevující se většinou již v prvních měsících života, může se však objevit i později.
Přílišné větvení paprsků v ploutvích
Zde vkládáme odkaz na článek o Halfmoonech, kde jsme se věnovali i této problematice.
Vážný problém patrný již v prvních měsících života. S věkem rybky se situace zhoršuje.
Neplodnost
Neplodnost jako taková není vadou, která by se opticky projevovala a danému jedinci škodila. Zjistíme ji až ve vytíračce, kdy bohužel přes všechna očekávání máme smůlu a odchovu po této rybce se nedočkáme. Genetické predispozice mohou hrát roli, ale zpravidla tento problém bývá způsoben spíše vnějšími faktory, zejména nadměrné množství antibiotik při léčbě může způsobit neplodnost. Problém tedy bývá zpravidla u importovaných ryb, našinec si ve velkém většinou ATB do akvárií nelije.
Výjimkou jsou samice barvy “melano”, které jsou v 90% případů neplodné. Proto se k melano samcům v chovu vybírají modré samice.
GLOfish
Geneticky modifikované ryby.
Do DNA kódu ryby je uměle přidán gen z jiného živočicha. Ryba s takto upravenou genetickou informací pod UV či bílým osvětlením září.
Potomstvo dědí tuto genetickou informaci a nadále se projevuje v dalších generacích.
Nutno zdůraznit, že tyto ryby je v Evropě zakázané i vůbec vlastnit, natož je odchovávat. Podléhají zákonu o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a pokuty za chov takových ryb jdou do statisíců korun. V případě právnické osoby pak sahají až k několika milionům.
Zelená fosforeskující barva, která je konkrétně u bojovnic již v některých asijských zemích již poměrně rozšířená, vznikla údajně přidáním zeleného fluorescenčního proteinu (GFP) z medúzy Aequorea victoria.
Na závěr bychom rádi popřáli všem chovatelům, aby se museli s jednotlivými problémy potýkat co nejméně. Zároveň děkujeme všem zodpovědným, kteří kladou ve svém chovu důraz na selekci a vybírají z odchovů pečlivě tak, aby každá další generace byla co nejzdravější. To je cesta, kterou by se chovatelství (nejen ryb) mělo ubírat.
Many thanks to everyone who contributed photos belongs to: Xenia Dähn,Vasko Tenkov, Lone Røbel, Ryan Aril, Andy Aprilianz and A. Tebichova.
Použité fotografie jsou graficky upraveny tak, aby byly vady co nejzřetelnější.
Text: Jiří Krupička & Pavel Jícha
Grafické příklady: Jiří Krupička
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XVIII. - Inbreeding
Pokud si chovatel jde za nějakým cílem, setkáme se v jeho chovatelském programu s několika důležitými pojmy. Jedná se o termíny obecně známé ze šlechtitelské terminologie a opět je dobré mít o této problematice nějaké povědomí, zajímá-li nás chov více.
Při šlechtění většiny druhů zvířat hraje klíčovou roli příbuzenská plemenitba. A u bojovnic tomu není jinak. Systematický výběr úzce příbuzných jedinců pro založení další generace v chovu označujeme jako inbreeding.
Inbreeding je v chovu šlechtěných bojovnic velmi důležitý. Bez něho by nikdy nebylo možné dosáhnout tolika vyšlechtěných variet a barev, jaké dnes známe. Díky němu totiž můžeme cíleně upevňovat žádoucí znaky v genotypu.
Nejčastěji se využívá výběr sourozenců (tedy bratr x sestra), a dále rodiče a potomka (matka x syn, otec x dcera). Pro druhou zmíněnou variantu (rodič x potomek) se používá označení backcross (BC). Využívá se především v situacích, kdy chceme více upevnit recesivní znaky daného rodiče.
Křížení v o něco širším okruhu příbuznosti (např. strýc x neteř, nevlastní sourozenci) označujeme jako linebreeding.
První, zakládající generace v dané linii se označuje jako parentální (rodičovská), kdy se spojí dva nepříbuzní jedinci. Obecně se pro tuto generaci používá zkratka P. Jejich potomstvo je tzv. první filiální generace (F1). Vybereme-li z této generace rybky k dalšímu chovu, následující generace bude F2 a tak dále.
Ačkoli má příbuzenské šlechtění mnoho výhod po stránce upevňování žádoucích znaků, nese s sebou bohužel také negativa v podobě upevňování těch nežádoucích. Vznikají tak genetické chyby, které mohou být v některých případech neškodné a jsou spíše estetickou záležitostí, ale jiné mohou představovat vážný problém ovlivňující zdraví ryb, které tuto vadu nesou. O tomto tématu si více povíme v budoucnu.
Při výběru je tedy důležité sledovat nejen ty pozitivní a žádané prvky, ale také dbát na eliminaci těch nechtěných.
Důležitý je v chovu také outcrossing. Ten spočívá v přimíchání nepříbuzného jedince do stávající linie. Vzhledem k tomu, že při inbreedingu dochází se zvyšujícím se počtem příbuzných generací k degeneracím, je nutné po nějaké době přidat „novou krev“.
Při výběru nepříbuzné rybky je samozřejmě důležité, aby měla co nejvíce znaků, které chceme v linii udržet či v ideálním případě ještě zlepšit. Je zde riziko, že nový jedinec přinese i něco nežádoucího, nicméně pro udržení zdravé linie musíme s tímto rizikem pracovat.
Při indbreedingu je u bojovnic možné bez větších problémů postupovat až do 5.-6. generace, následně se již mohou začínat objevovat degenerace a je proto vhodné přistoupit k outcrossingu. Některé zdroje uvádí i vyšší počet generací, nicméně sami s tímto zkušenost nemáme a v našem chovu jsme bez přimíchání nových genů pokračovali v liniích v kuse max. do generace F5.
U jiných druhů ryb, zejména těch méně prošlechtěných může být realita stran neduhů spojených s příbuzenským křížením odlišná. Např. u některých cichlid nebo živorodek mohou fungovat malé uzavřené populace, kde jsou všichni jedinci příbuzní, klidně 15 generací bez výraznějších problémů. Bojovnice jsou však extrémně prošlechtěné a různé ne zrovna příznivé mutace jsou tak již v genech přítomné prakticky vždy. Je proto nutné opravdu pečlivě vybírat rybky k dalšímu chovu tak, abychom se snažili co nejvíce potlačovat tyto genetické problémy a snažili se udržet v chovech zdravé a silné linie.
Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XVII. - Základy genetiky
Než se pustíme do popisu a vztahů konkrétních znaků a barev, se kterými se v chovu pracuje, nastíníme si pro lepší porozumění úplné základy genetiky.
Protože je toto téma velmi obsáhlé, vytáhneme opravdu jen to, co je dobré do začátku k chovu znát. Koho by zajímala genetika obecně více, jistě snadno najde odbornou studijní literaturu.
Začneme tím základním, kolem kterého se to celé točí – genem. Gen je jednoduše základní jednotka genetické informace (jednotka dědičnosti znaků z rodičů na potomstvo). Konkrétní formy (varianty) genů se potom nazývají alely a tvoří páry. Gen jako takový je zodpovědný za určitý znak (např. barva očí), alely potom udávají, zda, resp. jak se tento znak projeví (tedy jakou barvu oči budou mít). Alely dělíme na dominantní (značí se velkým písmenem, např. A) a recesivní (značí se malým písmenem, např. a). Jak již označení napovídá, dominantní alela má převažující funkci nad recesivní.
Potomek dědí jednu alelu daného genu od matky a jednu od otce (výsledek je tedy pár alel). Výsledná kombinace alel určuje projev konkrétního znaku (může být AA, Aa nebo aa). Pokud jsou obě alely stejné, označujeme jejich sestavu jako homozygotní (AA, aa). Jestliže jsou alely rozdílné (Aa), jedná se o sestavu heterozygotní.
Jedinec, který má stejné alely určitého genu se nazývá homozygot – dle typu alel buď dominantní homozygot (AA) nebo recesivní homozygot (aa).
Jedinec, který má různé alely určitého genu se nazývá heterozygot (Aa). V takovém případě se projeví dominantní alela, která potlačuje projev recesivní alely. Můžeme se však setkat také s neúplnou (částečnou) dominancí, kdy u heterozygota dojde k částečnému projevu recesivní alely, protože ji dominantní alela zcela nepotlačí. Krásně to můžeme vidět v praxi např. u rybek, které nesou geny CT nebo DT. I když jsou potlačené jinou, dominantnější varietou, mohou zde být patrné znaky, které nám napovídají jejich přítomnost. V případě DT např. širší základna hřbetní ploutve, celkově plnější ploutve, vyšší tělo. U CT zase redukce mezi paprsky na konci ploutví.
Soubor všech genů daného organismu je genotyp. Soubor všech vlastností (znaků), které vznikají spolupůsobením genotypu a faktorů vnějšího prostředí, je fenotyp. Ten je tím, co u rybek reálně vidíme a hodnotíme, nicméně pro dlouhodobou práci na konkrétní linii v chovu je dobré znát co nejvíce informací o genotypu této linie.
Díky základním zákonům dědičnosti, které nám shrnul J.G.Mendel, můžeme v teoretické rovině snadno odvozovat pravděpodobnost projevu některých znaků (praxe je bez znalosti genotypu následně trochu jiná, ale pro základní předpoklady je teorie velmi užitečná). K tomuto se používají tzv. Mendelovy čtverce (viz níže).
Abychom si vše ukázali na konkrétním příkladu a trochu jsme již nahlédli přímo do vztahů dědičnosti u bojovnic, vezmeme kombinaci závojové a krátkoploutvé rybky (na varietě v tomto případě nezáleží). Dlouhé ploutve jsou obecně dominantní, proto závojovou rybku označíme jako AA (tedy dominantního homozygota). Krátké ploutve jsou recesivní, proto tato rybka bude aa (recesivní homozygot).
Pomocí Mendelova čtverce jsme zjistili, že v první generaci budou všichni potomci heterozygoti (Aa). A protože dominantní alela v tomto případě převáží recesivní alelu, budou všechny rybky závojové. Nicméně všechny ponesou také recesivní alelu pro krátké ploutve. A co to znamená, si ukážeme hned na následujícím čtverci, kde spojíme dva potomky z této generace.
Výsledkem nyní je 25% pravděpodobnost dominantního homozygota (AA; čistě závojová rybka, která nenese alelu pro krátké ploutve, 50% heterozygota (Aa; závojová rybka nesoucí recesivní alelu pro krátké ploutve) a 25% recesivního homozygota (aa; čistě krátkoploutvá rybka).
V rámci tohoto příkladu se můžeme výjimečně setkat i s neúplnou dominancí, kdy někteří heterozygoti mají o něco kratší ploutve než závojoví homozygoti.
Stejným způsobem můžeme pracovat s kombinacemi AA x Aa, nebo aa x Aa. Výsledkem bude 50% pravděpodobnost homozygotů a 50% heterozygotů.
Tady bychom dnešní povídání ukončili. Více do hloubky bychom v tuto chvíli již nezabíhali, pro základní představu by toto mělo stačit.
Pokud by si někdo nevěděl rady a chtěl s námi tuto problematiku probrat, jsme k dispozici :)
Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XVI. - Odchov
Odchov bojovnic není složitý, ale má svá specifika a je rozhodně dobré si před nahodilým zkoušením nejprve něco nastudovat a být připraven. Za pochodu totiž může nastat řada problémů, které je pozdě řešit „až nastanou“. Mnozí začínající chovatelé často tápou v otázkách z této oblasti chovu. Věříme, že jim bude toto povídání přínosné.
Výběr páru
Při výběru rybek, po kterých chceme potomstvo, nesmíme zapomínat na to, že záleží stejnou měrou na volbě samce i samice. V minulosti byly samice poněkud přehlíženy. Nicméně je potřeba jim věnovat stejnou pozornost jako samcům, i když zejména u závojových variet nemusejí vedle samce tolik zaujmout.
Dále je třeba si uvědomit cíl – co vlastně od tření očekáváme. Pokud chceme mít co nejlepší rybky, je nutné klást při výběru páru velký důraz na stavbu těla i ploutví. Rybky musí být silné, bez viditelných vad a deformací. Barva by měla být až na druhém místě. Při cestě za určitou barvou či kresbou bychom se neměli snažit za každou cenu vybírat do tření jedince s odpovídající barvou, ale špatnou formou. Raději zvolit rybky s trochu horší kresbou, ale co nejlepší stavbou. V dalších generacích se nám to vrátí v podobě krásných silných ryb.
Doporučujeme držet si čisté linie a nemíchat bez rozmyslu variety. Při kombinování jednotlivých typů ploutví je potřeba mít vše dobře rozmyšlené. Bez konkrétního cíle bychom si u ryb zbytečně kazili formu.
Vybraný pár musí být samozřejmě zdravý, vitální a v perfektní kondici.
Příprava ryb na tření
Máme vybraný pár. Pro co nejlepší průběh tření je dobré 1-2 týdny před plánovaným vložením do vytíračky umístit nádržky s rybkami vedle sebe a každý den na chvíli odstranit stínítko. Samce tento proces stimuluje ke stavbě pěnového hnízda (pokud nestaví běžně sám), samice se zase lépe „zajikří“. Navíc se rybky budou při vložení do vytíračky trochu znát a můžeme tak zmírnit agresi. Ve fázi příprav před třením je dobré krmit více mraženým nebo úplně nejlépe živým krmivem.
Častým důvodem neúspěchu při tření je u začínajících chovatelů nepřipravenost samice. Připravená samička by se samce neměla bát a při seznamování nasadit na těle svislé světlé pruhy. Ty samozřejmě nejsou viditelné u světle barevných variant. Pokud se samce bojí a přejde do stresového zbarvení (na těle se objeví 2 tmavé podélné pruhy a ostatní barvy vyblednou), nemá cenu ji nasazovat do tření.
Vytírací nádrž
Jako vytíračka nám může posloužit v podstatě jakákoli nádoba s nižším sloupcem vody o objemu alespoň 10 l. V Asii se běžně využívají lavory s tmavými stěnami, aby ryby nebyly při tření ničím okolo rušeny. Pro plnohodnotné pozorování tření a pozdějšího vývoje je však nejlepší použít klasické skleněné akvárium o objemu 20-30 l. Volbou větší nádrže nic nepokazíme, naopak se nám bude později lépe udržovat kvalita vody. Ve vytíračce necháme holé dno. Později nám velmi usnadní údržbu a vyhneme se nebezpečí zapadání jiker nebo plůdku do substrátu. Nezbytným technickým vybavením je topítko. Teplota při tření a následném odchovu by se měla pohybovat mezi 26-28°C. Výborným pomocníkem pro pozdější udržování čistoty je jemný elementkový filtr. Ten před třením úplně zaškrtíme a uvedeme do chodu až několik dní (ideálně týden) po rozplavání omladiny. Jelikož je potěr velmi drobný, musíme nastavit přívod vzduchu tak, aby filtr nedělal příliš velký proud. Jak bude potěr růst a sílit, můžeme výkon filtru zvyšovat.
Máme tedy holou nádrž s topítkem a filtrem, co dál? Nyní se zaměříme na úkryty pro samici. Základním prvkem mohou být živé rostliny, které nám později také výrazně pomohou s udržením kvality vody. Osobně se nám velmi osvědčila např. řečanka (Najas sp.). Jedná se o jemnolistou stonkovou rostlinu, která roste volně ve vodním sloupci. Je velmi nenáročná na živiny a nepotřebuje příliš silné osvětlení. Dalšími pomocníky z říše rostlin mohou být třeba různé mechy, hnědovky (Microsorium sp.) či vodní mor (Egeria sp.).
Do nádrže je dobré umístit také přírodní materiál jako jsou listy (mandlovník, banánovník, buk aj.), větvičky, olšové šištičky apod. Tyto prvky jednak působí v nádrži opticky příjemně, ale mimo jiné se z nich také uvolňují třísloviny a huminy, jejichž přítomnost ve vodě má na ryby velmi pozitivní účinky. Navíc nabízejí řadu úkrytů a bohaté členění nádrže, takže si mohou rybky zmizet z očí, když je potřeba. A pokud chceme mít jistotu, že jsme poskytli samičce co největší možnosti, můžeme do nádrže umístit i rozpůlený keramický květináč, kokos či jinou „jeskyňku“. Samci je možné usnadnit stavbu hnízda oporou např. ve formě listu, plovoucích rostlin či kousku polystyrenu. Někteří samci však tyto pomůcky ignorují a staví hnízdo volně. Výška vodního sloupce ve vytíračce bohatě postačí do 20 cm. Usnadníme tak samci pozdější péči, kdy neúnavně sbírá ze dna popadaný plůdek a nosí jej zpět do hnízda. Po rozplavání můžeme postupně výšku vodní hladiny zvyšovat dle potřeby.
Poslední pomůckou, kterou můžeme ve vytírací nádrži použít, je tzv. komín. Do komína se vkládá samice na první noc či den především u více agresivních jedinců, ale ničemu nevadí, když ho použijeme při každém tření. Poskytneme tak samci čas a klid na stavbu hnízda. Jako komín nám může posloužit sklenice, uříznutá PET lahev, kelímek, zkrátka jakákoli podobná průhledná nádoba.
Samozřejmostí je zakrytí nádrže.
Tření
Máme-li připravenou nádrž, můžeme přejít k vložení vybraného páru. Lepší je rybky umisťovat do vytíračky večer. Samec má přes noc čas „nabublat“ hnízdo a v ideálním případě dojde ke tření hned následující den. Samici můžeme na první noc umístit do komína a ráno vypustit k samci.
Brzy po umístění do nádrže si obě rybky začnou imponovat a zintenzivní se všechny barvy. Samec kolem samice doslova tančí, vlní se v těle do S, rozpíná ploutve a snaží se ukázat v té největší parádě. Samice mu imponování opětuje. Tohle je moment, kdy můžete své rybky vidět v té největší kráse. A věřte nám, stojí to za to.
Po prvotním seznámení samec začne se stavbou hnízda. Je úžasné, s jakou elegancí a vytrvalostí umisťuje jednu bublinku za druhou do kompaktního celku. Po dokončení stavby opět dochází ke vzájemnému imponování a samec při tom láká samici pod své dílo. V průběhu „svádění“ dochází také k agresivním projevům ze strany samce. Ukazuje tím, že je silný a pro založení další generace „způsobilý“. Samice, která se jeho útoků nebojí a sem tam nějaký kousanec přijme, dává najevo svou podřazenost a zároveň odvahu. Tím samci dá najevo, že je pro něj taktéž dobrou volbou. Po této fázi se samice se staženými ploutvemi a „skloněnou hlavou“ nechá dovést k hnízdu a zůstává pod ním.
Někdy můžeme pozorovat, že samice není s prací samce, kterou odvedl na hnízdě, spokojena. Opakovaně připlouvá k hnízdu, které si prohlédne a následně plave pryč. Samci tedy většinou nezbývá než stavbu upravit do vyhovující podoby.
Někteří jedinci mohou být extrémně agresivní, proto je třeba vytíračku průběžně kontrolovat a v případě potřeby rybky oddělit. Bojovnice se jim neříká pro nic za nic a je třeba na to pamatovat.
Samotné tření je dechberoucí akt, který může trvat velmi dlouho. Nejdelší tření, které jsme v chovu pozorovali, trvalo 8 hodin. Obvykle je to však okolo 2 hodin. Při tření samec obejme samici, přičemž dojde ke stavu strnulosti, při kterém samice uvolní menší množství jiker a samec sperma. Díky pevnému objetí jsou jikry vypuštěny na řitní ploutev samce, čímž se maximalizuje šance na oplodnění. V objetí zůstanou pod hnízdem několik sekund. Jako první se z „křeče“ probírá samec, který následně začne sbírat padající jikry a nosit je do hnízda. Samice se po chvíli připojí. Tento proces se potom mnohokrát opakuje, dokud samice postupně nevypustí všechny jikry, kterých je v řádu stovek. Celý akt je dokonalá souhra obou jedinců. Pokud samice samci nepomůže a správně se nenastaví, nedokáže ji úspěšně obejmout. U mladých ryb, které se třou poprvé, můžeme často pozorovat, jak se učí a jsou při pokusech o objetí poněkud nešikovné. Postupně však přijdou na tu správnou „techniku“.
Po tření samec samici odežene. Toto je doba, kdy bychom měli samici z nádrže odlovit. Její další pobyt už je tu zbytečný. Pro ni stresující a pro samce rušivý. Nyní pro samce přichází několik dní tvrdé práce, kdy bude oddaně pečovat o jikry a následně o vykulený plůdek. Během toho také hlídá okolí před nežádanými vetřelci, které je připravený zahnat.
Plůdek se z jiker vykulí přibližně po 35 hodinách. Tato doba se může lišit v závislosti na teplotě vody. Při nižší teplotě se vývoj zpomaluje, při vyšší naopak urychluje. Plůdek má po vykulení velký žloutkový váček, který ho vyživuje během prvních dnů. V této fázi plůdek pouze visí ocáskem dolů z pěnového hnízda a každého padajícího špunta samec chytá a nosí zpět do hnízda. Při tom musí neustále opravovat hnízdo a doplňovat bubliny. Když je plůdku větší nadílka, může dát péče samci pořádně zabrat. Zpravidla po 2 dnech od vykulení dojde k rozplavání potěru. To je fáze, kdy rybky stráví větší část žloutkového váčku a již plavou v normální vodorovné poloze. Samec se většinou snaží rozprchlé děti nosit zpět pod hnízdo, ale zde jeho role vzorného rodiče zpravidla končí a můžeme jej z nádrže odlovit.
Někteří chovatelé nechávají samce u potěru ještě v prvních týdnech života, přičemž může nastat situace, kdy samec s mladými „komunikuje“ a nějakou dobu je ještě hlídá. Není však jasné, jak důležitou roli může tato fáze pro potěr mít, protože to zdaleka nedělají všichni samci. Otázkou také je, jak je to doopravdy v přírodě, kdy není samec s mladými v omezeném prostoru. Dá se předpokládat, že po rozplavání potěr opustí hnízdo a stává se zcela samostatným (minimálně většina jedinců).
Odchov
Plůdek začíná přijímat potravu zpravidla druhý den po rozplavání. Jako první potrava jsou nejvhodnější čerstvě nalíhnuté nauplie žábronožek (artemie) nebo tzv. mikry (háďátko živorodé). Jakákoli umělá prachová krmiva jsou nevhodná. Potěr má v sobě zakódované lovecké pudy a reaguje tak jen na to, co se „mrská“. Z výživového hlediska se pro malý potěr stejně živému krmivu téměř nic nevyrovná, proto je lepší tento fakt akceptovat a nesnažit se ho nějak obcházet.
Artemií můžeme krmit potěr první měsíc života (ideálně několikrát denně), poté už je dobré začít přidávat dle velikosti potěru další krmiva. Granuláty v odpovídající hrubosti (ideální pro přechod z artemie na granuláty je krmivo BBF Baby+nano a později přejít na zrnitost M např. BBF Regular nebo Acai), mražená krmiva (cyklop, dafnie, později i artemie, koretry nebo patentky) nebo „hrubší“ živá.
Pro úspěšný odchov je kromě správného krmení důležitá také čistota v nádrži. Je proto nutné dbát na pravidelné odkalování a částečnou výměnu vody. První dva týdny je potěr poměrně citlivý na změny. V tomto období je lepší do nádrže příliš nezasahovat, nebude-li to nezbytně nutné. Poté už můžeme zavést pravidelnou očistu.
Nesmí také docházet k výkyvům teploty, zejména náhlý pokles může mít pro malý potěr fatální následky.
.jpg)
Mezi 3. a 5. týdnem života se potěru vytváří labyrint (dýchací orgán, více o něm zde) a plynový měchýř se protahuje až do ocasní části. V tomto období se rybky začínají nadechovat vzduchu nad hladinou a je proto nutné zajistit dobré zakrytí nádrže, aby nedošlo k nadechnutí chladnějšího vzduchu.
Ve věku okolo 6 týdnů je dobré omladinu přemístit do větší nádrže pro lepší udržení čistoty a zajištění dostatečného prostoru pro správný růst a vývoj všech rybek.
V každém výtěru jsou také rybky, které mají nějaké defekty či výrazně zaostávají v růstu a měly by být z chovu vyřazeny. Tomu se bohužel nevyhneme. Nejlepší a přírodě nejbližší je takové rybky využít jako krmivo pro větší, dravé živočichy.
Selekce je při odchovu velmi důležitá. Bojovnice jsou extrémně prošlechtěné a daní za to je velké množství různých chyb a neduhů, které se u rybek objevují. Je proto nutné vybírat opravdu jen ty zdravé, správně se vyvíjející jedince, aby se alespoň maličko uzdravovala genetická výbava daných linií a špatné vlastnosti a vady se nešířily dále.
Separace
Ve 2-3 měsících se mezi mladými rybkami projevují první agresoři. Jakmile v nádrži pozorujeme, že se rybky začínají „štípat“, je nejvyšší čas tyto jedince separovat. Pokud bychom je nechali mezi ostatními déle, zbytečně by docházelo k poškozování ploutví a vykousávání šupin. Zejména u výstavních linií je včasná separace nesmírně důležitá, neboť každé větší poškození ploutví či těla je na rybkách v budoucnu znát, podobně jako nám zůstane po vážnějším zranění jizva.
Jako separační nádržky poslouží, vzhledem k nutnosti ubytovat takto velké množství rybek, menší nádoby. Objem „separaček“ záleží na možnostech chovatele. Nejčastěji se v chovech využívají nádoby o objemu 1-2 l. V takto malém prostoru je nutné věnovat zvýšenou pozornost čistotě vody. Skvělým pomocníkem pro udržení vody v lepší kvalitě jsou listy mandlovníku mořského (Terminalia catappa) a další přírodní produkty. Ty můžeme dávat rovnou do nádržek nebo z nich udělat výluh a následně dávkovat dle potřeby.
Ve fázi separování ryb už můžeme začít vybírat jedince, kteří splňují naše očekávání a z nichž budeme později vybírat do dalšího chovu.
Separace samic není zpočátku nezbytně nutná, nicméně pokud chceme chovat rybky i pro výstavní účely a opravdu si zakládat na kvalitě, rozhodně doporučujeme separovat zástupce obou pohlaví. Separované samice mívají daleko lepší formu a plně se projeví jejich potenciál pro výběr do chovu. U řady dominantnějších samic se pozdější separaci stejně nevyhneme, protože jsou si schopné mezi sebou vážně ublížit, stejně jako samci.
Období separace patří v chovu mezi jedno z nejhezčích. Když si mladé rybky začínají vzájemně imponovat, zlepšují se jim rysy, začíná se projevovat jejich síla a duch válečníka. Tehdy je na nádrž s omladinou úžasný pohled.
Odchov ryb v malých nádobkách je mnohdy napadán zarputilými obhájci zvířecích práv. Bohužel, tito lidé většinou nemají o chovu moc informací. Neumíme si představit, že by nějaký chovatel měl efektivně separovat rybky v nádržích např. 20 l. To je při počtu několika set ryb v jednom výtěru naprosto nereálné. A pokud rybky neodseparujeme, budou se kvůli své přirozené agresi vzájemně napadat a stresovat. To rozhodně není stav, který by byl pro ryby příjemný. V případě, že se nádržky s jednotlivými rybkami udržují čisté a rybkám se věnuje náležitá péče, je pro ně i to malé, „soukromé“ množství vody lepší než hromadné soužití se spoustou sourozenců.
Pokud chceme mít opravdu pěkné, silné, hrdé rybky, nesmíme zapomínat na fyzický i psychický trénink separovaných rybek. Není dobré, když na sebe vidí permanentně, proto mezi jednotlivé nádržky umístíme stínítka (papír, neprůhledný plast, kartón,…). Tyto přepážky vždy na chvíli odstraníme, postačí 5-10 minut a ideálně každý den. Během toho si rybky při vzájemném imponování protáhnou svaly a formují se jim správně ploutve. V období klidu po zbytek dne má tělo čas na rovnoměrný růst těla i ploutví. V případě, že na sebe rybky vidí neustále, dochází u závojových variet často k tomu, že ploutve rostou rychleji než tělo. Výsledkem jsou potom jedinci, kteří mají sice mohutné oploutvení, ale jsou slabí v těle a dělá jim problém ploutve unést. To se následně s věkem projevuje velmi nízkou aktivitou a problémy s plaváním.
Odchovat si své vlastní rybky je skvělé. Než se do toho však pustíte, je potřeba si dobře rozmyslet a odpovědět na otázky:
1) Budete schopni věnovat rybkám dostatek času?
2) Jste schopni zajistit pro potěr živé krmivo?
3) Zvládnete selekci?
4) A budete mít kam umístit separované rybky?
Pokud jste si odpověděli na všechny otázky ANO, pak směle do toho. Jsme rádi za každého nového chovatele, který o chovu přemýšlí a přistupuje k němu srdcem.
Přejeme hodně štěstí a spoustu povedených odchovanců!
Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XV. - Další variety
.jpg)
V předchozích článcích jsme si prošli základní variety, se kterými se u bojovnic pracuje. Nyní si přiblížíme další variety či znaky, se kterými se můžeme setkat.
Large pectorals (LP)
Velmi populární znak, který si získal v krátké době mnoho fanoušků. Setkat se můžeme také s označením „Dumbo“, „Big ears (BE)“, nebo „Elephant ears“.
„Dumbo“ rybky se vyznačují abnormálně velkými prsními ploutvemi, které jsou pigmentované (nejčastěji bílé). Jedná se o znak, který může být spojený s každou jinou varietou a rybka by tedy měla krom velkých prsních ploutví stále splňovat všechny rysy charakteristické pro danou varietu. Prsní ploutve by mimo jiné měly být proporčně stejné.
Velké prsní ploutve s sebou nesou také své neduhy. Jedním z problémů je časté třepení konců těchto ploutví. A Jelikož jsou prsní ploutve hlavními koordinátory pohybu, může rybkám jejich nadměrná velikost neúměrná tělu a zbytku ploutví působit problémy s plaváním. Jedná se však o velmi zajímavý znak, který rybky nijak zásadně neomezuje, pokud není hnán do extrémů.
Detailní popis si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
Giant
V posledních letech se stali velmi populární mezi některými chovateli i u běžné akvaristické veřejnosti tzv. „gianti“. Jedná se o rybky, které jsou o poznání větší než běžné bojovnice. Vznikly postupnou cílenou selekcí pro co největší vzrůst. Oblíbenosti giantů zneužívají obchodníci, kteří často nabízejí jako gianty rybky, které jsou sice o něco větší (např. 5-6 cm v těle), ale stále zcela normálního vzrůstu. Rozpoznat gianta je vcelku jednoduché. Dospělá bojovnice může mít až 6 cm v těle, od 6 cm výš už se bere jako giant. U giantů platí stejné rozdělení variet jako u „běžných bojovnic“, jedná se čistě o otázku většího tělesného vzrůstu.
Doubletail plakat (DTPK)
Jak už název napovídá, jedná se o krátkoploutvou formu doubletaila (více o DT zde). Stejně jako závojová forma se tyto rybky vyznačují silným tělem, širokou základnou hřbetní ploutve, a především rozdělenou ocasní ploutví na dva souměrné laloky. Jedná se o oblíbenou varietu pro přimíchání pozitivních vlastností DT do krátkoploutvých linií (zejména HMPK) a své místo má i ve standardech.
Odkaz na standard Bettas4all s detailním popisem variety v elektronické podobě:
Crowntail plakat (CTPK)
O krátkoploutvé forme crowntailů jsme se již zmínili v článku věnovaným CT (zde). Stejně jako u DTPK si vysloužila díky popularitě vlastní část ve standardech.
Odkaz na standard Bettas4all s detailním popisem variety v elektronické podobě:
Doubletail veiltail (DTVT)
Tato kombinovaná varieta snoubí DT s VT (více o VT zde). Je zde zachováno jednoduché větvení paprsků v ploutvích a protažené ploutve do špičky ze strany VT, nicméně mají rybky řadu znaků DT, včetně široké základny hřbetní ploutve a rozděleného ocasu na 2 laloky. Tato varieta není příliš oblíbená a věnuje se jí jen malá hrstka nadšenců. Na výstavách nemá samostatnou kategorii.
Doubletail crowntail (DTCT)
Stejně jako u CTPK jsme se o této varietě zmínili již v článku o CT (zde). Je to spíše výstřelek a honba za něčím „neobvyklým“ ze strany některých nadšenců. Cíleně se s touto kombinací v chovech prakticky nepracuje, proto jsou takové rybky k vidění jen velmi ojediněle. Výjimečně je k vidění také krátkoploutvá kombinovaná varieta DTCTPK, tedy kombinace variet doubletial, crowntail a plakat.
Combtail (CV)
Kříženec variety CT s nějakou další (např. HM, VT), který nezapadá svými znaky k žádné varietě, se obecně nazývá combtail, případně obecnou zkratkou pro kombinovanou varietu - CV.
V případě křížení CTxHM, kdy mají ryby následně základní charakteristiky HM (více o HM zde), ale mají na koncích redukované ploutve mezi paprsky, se někdy říká „halfsun“.
Tyto rybky nejsou podobně jako delty (D) v chovech nijak oblíbené a zpravidla vznikají v odchovech začátečníků, kteří míchají variety bez většího rozmyslu, nebo jako vyřazené kusy či mezičlánkem v chovu, kde dané křížení chovatel dělal za určitým cílem.
V posledních letech se občas objeví také tzv. swordtail – zde se jedná v podstatě o vadu, kdy dochází k výraznému protažení jednoho nebo několika paprsků v ocasní ploutvi tvořící "mečík".
Text: Pavel Jícha & Jiří Krupička
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2.-3. fotografie - Jiří Krupička
4. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/47/46/71/474671e79dfadf3f0fcd37a1f08a671b.jpg
5. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899465803402652 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)
6. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-M5Allcolors-1.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - Pong Kannawan Phanawan (zdroj: https://www.facebook.com/photo?fbid=2296178157311926)
8. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899486853400547 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)
9. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/74/13/7e/74137e2c13d13a2fafe4a47244c7fc31.jpg
10. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/22/8b/71/228b716a8204641bbb73a1e0330b08b7.jpg
11. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/18/39/ab/1839ab5d3297da37c9b899d9e0910a00.jpg
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIV. - Halfmoon plakat (HMPK)
Halfmoon plakat (HMPK) je jednou z mladších variet, která si získala rychle velkou oblibu a v současné době je mezi chovateli jednoznačně nejpopulárnější varietou vůbec. Úžasně se u ní snoubí elegance s velkou energičností. Většina chovatelů nakonec zakotví právě u těchto ryb.
Jak už samotný název variety napovídá, jedná se o zušlechtěné Tradiční plakaty (více o nich zde) v kombinaci s Halfmoony (více o nich zde). Z obou zmíněných variet se do HMPK přeneslo mnoho dobrých vlastností a dá se říci, že vznik této variety je jedním z nejlepších počinů v historii šlechtění bojovnic.
Jsou zde zachovány jednak ušlechtilé znaky HM, zejména plné ploutve s vícenásobným větvením paprsků, ale i určitá dávka divokých prvků PK, a především jejich bouřlivá povaha. Díky krátkým ploutvím si snáze udržují dobrou kondici a vitalitu i v pokročilém věku a dokáží tak v akváriu udělat velikou parádu mnohem déle než většina závojových rybek.
Často se u Halfmoon plakatů můžeme setkat také s označením "Show plakat". Na výstavách jsou HMPK nejoblíbenější a nejvíce zastoupenou varietou. Po jejich "nástupu na scénu" velmi rychle vytlačili Tradiční plakaty do ústraní.
Z HM si Halfmoon plakat odnesl roztažení ocasní ploutve do šíře 180° (tak, aby tvořila pěkné písmeno D), vícenásobné větvení paprsků v ploutvích (více o této problematice zde) a v ideálním případě jsou stejně jako u HM žádoucí protažené první paprsky hřbetní ploutve, které potom směřují dopředu. Proti Tradičním PK mají HMPK zpravidla kratší, ale širší břišní ploutve. Správný HMPK by měl být silný v těle, působit proporčně vyrovnaně a celkově kompaktně.
Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde).
Pokud rybka roztáhne ocas do šíře více než 185°, označuje se jako Over halfmoon plakat (OHMPK).
U samců se dělí HMPK ještě na asymetrické (většina HMPK) a symetrické. Rozdíl je u nich především v řitní ploutvi, která je u asymetrických HMPK protažená jako u Tradičních plakatů (zde by však měla mít spodní linii pěkně rovnou). Symetrický HMPK má pak konec řitní ploutve stejně dlouhý jako ocasní a hřbetní ploutev. Všechny nepárové ploutve tak tvoří pomyslnou elipsu, podobně jako u závojových HM. Symetričtí HMPK jsou však v chovech k vidění velmi zřídka.
Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě (pro asymetrické i symetrické HMPK):
Jak už bývá zvykem, krom pozitivních vlastností se přenesly i některé negativní. I u HMPK se tak můžeme setkat s Rosetaily, jejichž poroblematiku jsme si nastínili již v článku o HM (zde). I zde je proto zapotřebí v chovu dbát na správnou selekci a snažit se tyto nežádoucí znaky v genech omezovat.
Text: Pavel Jícha
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2.-3. fotografie - Pavel Jícha
4. fotografie - Jiří Krupička
5.-9. fotografie - Pavel Jícha
10. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2013-M3Allcolors-11.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2013 - 1. místo v kategorii)
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIII. - Crowntail (CT)
Crowntail (CT) je relativně mladá varieta bojovnic. Její prvopočátek sahá do roku 1997, kdy byla indonéským šlechtitelem Ahmadem Yusufem představena první taková rybka nazvaná "cupang serit" (více o historii šlechtění zde). Tyto bojovnice velmi charakteristického vzezření byly později pojmenovány "crowntail", v doslovném překladu "korunní ocas".
Jedním z nejdůležitějších atributů je zřetelná redukce ploutví mezi paprsky. V ideálním případě by Crowntail měl mít většinový podíl oddělených paprsků z celkové délky ploutve. U samic redukce zpravidla nedosahuje takových hodnot a správně by toto oddělení mezi paprsky nemělo klesat pod 30% z celkové délky ploutví. V opačných případech se jedná o tzv. Combtaila (CV – používaná obecná zkratka pro kombinovanou varietu), který není uznávaný standardem. Takové rybky vznikají typicky z křížení CT s jinými varietami.
Pro paprsky hřbetní, řitní a břišních ploutví je charakteristické mírné zahnutí směrem k ocasní ploutvi, přičemž je zde pouze základní větvení paprsků (více o větvení paprsků v ploutvích zde).
Ocasní ploutev naproti tomu může mít redukci a dělení těchto paprsků buď základního větvení, stejně jako anální i dorsální ploutev – takový jedinec se nazývá Single-ray crowntail, nebo může být toto větvení sekundární – tato ryba bude označována jako Double-ray crowntail (nejčastější), nebo dokonce terciární větvení paprsků – zde se jedná o Double-double-ray crowntaila.
Aby toho nebylo málo, Double-ray a Double-double-ray vykazují při sekundárním dělení paprsků v ocasní ploutvi tendence roztahovat paprsky výrazněji směrem do stran. V případě, že se sousedící paprsky kříží navzájem (ve většinovém zastoupení), můžeme takového Crowntaila nazývat Cross-ray (na fotografii níže). Ve chvíli, kdy paprsek křižuje 2 a více paprsků jedná se o tzv. King Crowntaila (v chovech velmi vzácně).
Stejně jako u jiných variet by měla rybka působit hezky kompaktně. Ploutve by měly tvořit celistvý tvar pomyslné elipsy, vzájemně na sebe navazovat, a to jak v úrovni redukce ploutví mezi paprsky, tak v celkové délce ploutví. Poměr ploutví by měl být úměrný tělu, které má být silné s plynulou hřbetní linií bez hrbolků či propadlin.
Ocasní ploutev by také v ideálním případě měla při imponaci dosahovat rozpětí 180°.
Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). CT samice mají navíc oproti jiným varietám posunuté uložení jiker více k přední části břišní dutiny a často mívají i výraznější urogenitální papilu.
Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
Křížení s jinými varietami není příliš žádoucí, nicméně v poslední době získává na popularitě krátkoploutvá forma Crowntailů, jejíž šlechtění a zdokonalování se někteří chovatelé věnují. Takové ryby se označují jako Crowntail plakat (CTPK).
Za zmínku stojí i takřka unikátní forma Doubletail crowntail (DTCT), která však není příliš oblíbená a věnuje se jí jen hrstka nadšenců.
Text: Jiří Krupička
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001625915747 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
3. fotografie - Jiří Krupička
4. fotografie - Jiří Krupička
5. fotografie - Jiří Krupička
6. fotografie - Jiří Krupička
7. fotografie - Jiří Krupička
8. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001529249090 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
9. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840963742586202 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
10. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899486853400547 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XII. - Doubletail (DT)
Doubletail (DT) je velmi specifickou závojovou varietou, která se na první pohled vyznačuje rozdělením ocasu do dvou laloků a velmi širokou základnou hřbetní ploutve. Je to varieta s největší plochou ploutví, čímž si získala mnoho fanoušků především u široké veřejnosti.
Mezi chovateli však DT zdaleka tak populární není. V chovech mají své opodstatnění, ale bohužel si nesou v genech také spoustu chyb, které jsou důvodem, proč je řada chovatelů nemá v oblibě.
Když se však přes všechny genetické neduhy, se kterými se tato varieta potýká, podaří odchovat skutečně povedenou, silnou, proporčně vyrovnanou rybku, je na ni úžasný pohled.
Mezi pozitivní vlastnosti, pro které se s doubletaily v chovech pracuje, patří silné tělo, silný ocasní násadec a široká základna hřbetní ploutve. Naopak mezi negativní vlastnosti patří zkracování těla, problémy s křivou páteří, „zakrnělé“ přední paprsky hřbetní ploutve, nehezká linie hřbetu a příliš mohutné ploutve, které rybka nedokáže přirozeně unést.
Kvůli vysoké míře kumulace negativních genetických vlastností při chovu čisté linie DT se využívají především ke křížení s jinými varietami. A to jak pro přenesení žádaných znaků z DT do jiné variety, tak pro odchov hezkých doubletailů s co nejmenší mírou defektů (křížení s HM).
Cíl u moderních DT je v podstatě HMDT (tedy kombinace variet halfmoon, o kterých jsme si povídali v předchozím článku, a doubletail). Tyto rybky jsou příjemné na pohled a jsou největšími plachetnicemi v říši šlechtěných bojovnic. Někdy se u nich můžeme setkat také s označením „fullmoon“. Obecně se však zkratka HMDT (či DTHM) tak často nevyužívá a rybky se označují jen jako DT, neboť právě k tomuto stavu u doubletailů chovatelé směřují.
Doubletail by měl mít všechny nepárové a břišní ploutve stejně dlouhé, plné a celkově by měla rybka působit hezky kompaktně. Laloky ocasní ploutve by měly být stejně velké. Tělo by nemělo být krátké, ocasní násadec je u DT silnější a celkově mají silnější a vyšší tělo. To jim umožňuje unést jejich mohutné oploutvení. Hřbetní ploutev by měla být v ideálním případě stejně široká jako řitní ploutev.
Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.
Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
Text: Pavel Jícha
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Pavel Jícha
2. fotografie - Sarawut Angkunanuwat (zdroj: https://www.janskampffischshop.de/media/images/org/IMG_1617.jpg)
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386231343954 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.fishtankfish.com.au/wp-content/uploads/2015/07/p_1063-1435-Black-Halfmoon-Doubletail-Betta.jpg
5. fotografie - https://basementbettas.files.wordpress.com/2010/11/fwbettashm1288970648.jpg
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296987050317200 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386821343895 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XI. - Halfmoon (HM)
Halfmoon (HM) je bezpochyby nejpopulárnější varieta šlechtěných bojovnic vůbec. Asi není těžké si domyslet proč. Díky svým velkým závojům si HM rybky rychle získaly oblibu široké veřejnosti i mnohých chovatelů. Hezky stavěný HM samec působí vskutku kouzelně.
Halfmoon se vyznačuje mohutným, plným oploutvením, kdy jedním ze základních znaků je šíře roztažení ocasu v úhlu 180°. Ocas by tak měl tvořit pěkné písmeno D. Všechny nepárové a břišní ploutve by měly být optimálně stejně dlouhé, aby rybka působila hezky kompaktně. Charakteristické je výrazné větvení paprsků v ploutvích, zejména v ocasní. HM mají vždy minimálně terciární větvení (více o větvení paprsků v ploutvích zde). Přechod mezi hřbetní, ocasní a řitní ploutví by měl být plynulý, bez mezer. Ploutve by tak měly ideálně tvořit při pohledu z profilu hezky ucelenou plochu. V ideálním případě by měl obrys ploutví korespondovat v pomyslné elipse. Často se však stává, že je řitní ploutev více protažená. Hřbetní ploutev může být vpředu zakulacená, pro většinu chovatelů je však žádanější, když jsou první paprsky dlouhé a směřují dopředu (tento tvar se někdy může označovat jako „skyhawk“).
Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.
V chovech se objevují i jedinci, kteří roztáhnou ocas do šíře více než 185°. Takovým rybkám se říká over halfmoon (OHM).
Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
Mohutné oploutvení spolu však přináší svá úskalí. Takto velké ploutve jsou velmi těžké a rybka tak musí být silná v těle, aby svůj závoj bez obtíží unesla. Velký problém v této spojitosti může nastat v komerčních chovech, kde se rybky ženou do co nejrychlejšího růstu ploutví, aby byly prodejné co nejdříve. Pokud rybka neroste rovnoměrně a nemá dostatek prostoru pro vývoj tělesné stavby, jsou na ni ploutve příliš těžké. Taková rybka je neustále unavená, nevydrží příliš dlouho imponovat a kvůli neustálé zátěži nemívá tak dlouhý život, jak by si chovatel přál.
Ještě před vyšlechtěním tolik okouzlujících halfmoonů se v chovech objevily delty (D) a super delty (SD). Tyto variety představují jakýsi mezičlánek při cestě za HM (více o historii šlechtění zde) a nejsou uznávané jako základní varieta. Nefigurují ve standardech a mezi profesionálními chovateli nejsou oblíbené, neboť jsou zpravidla výsledkem „nepovedených“ HM výtěrů, nebo úplně nejčastěji křížením různých variet (např. VT s HM). Z hlediska genů tak tyto rybky nejsou žádané, nicméně akvaristovi, který na nich nechce budovat chov, mohou udělat radost stejně jako každá jiná varieta.
Pro orientaci doplníme, že jako D se označují rybky s úhlem roztažení ocasní ploutve do 150°, SD potom v rozmezí 150-175°.
Stejně jako u jiných zvířat se cesta při šlechtění může někdy zvrtnout špatným směrem. U bojovnic se to stalo hned několikrát (ať už v souvislosti se stavbou těla, ploutví či barvami). Při cestě za co nejmohutnějším oploutvením a něčím „novým a výjimečným“ se mnozí chovatelé v Asii, pro které ryby představují obchodní artikl, snažili jít víc a víc do extrému. Vznikly tak rybky označované jako „rosetail“. Název je odvozen od tvaru ocasní ploutve, který vlivem extrémního větvení paprsků tvoří vlnky a připomíná okvětní lístky. Problém je, že tyto geny spolu nesou mnoho špatného. Ploutve jsou vlivem nadměrného větvení těžké a rybku vysilují. Konce paprsků se mohou špatně prokrvovat, což způsobuje větší citlivost k rozpadání ploutví. Rosetail geny způsobují také poruchy růstu, zeslabení ocasního násadce a poruchy vývoje šupin. S ohledem na zmíněné problémy mají takové rybky daleko nižší životnost a jen výjimečně jsou v dobré kondici ještě v 1 roce života. Shrnuto, podtrženo, tyto geny žádný zodpovědný chovatel v genu rozhodně nechce.
Bohužel pro rybky, o vzhled byl mezi veřejností zájem a obchodníci je tak množili vesele dál, čímž řadu linií geneticky zcela znehodnotili. A aby toho nebylo málo, situaci vyhnali ještě do většího extrému označovaném jako „feathertail“. U těchto rybek jsou paprsky ještě více větvené a ploutve do jisté míry degenerují, přičemž zejména ocas navozuje dojem peříček (ryby s extrémně redukovanou ocasní ploutví se obchodně označují také jako "apache"). Tyto rybky trpí stejnými neduhy jako výše popsaný rosetail a je téměř jisté, že se jim mimo jiné dříve nebo později ploutve začnou rozpadat a budou velmi nevzhledné. Ač si to třeba začátečník při pohledu na takové rybky ve věku 3-4 měsíců neuvědomí, nečeká je bohužel příliš slunečná budoucnost. V prodejním věku vypadají zpravidla ještě poměrně hezky a vitálně. O pár měsíců později jsou však již na odpis. Koupi takové rybky je tedy lepší se vyvarovat a v žádném případě není dobré rosetaily nebo feathertaily zařazovat do chovu. Nepřinesou vůbec nic dobrého.
Text: Pavel Jícha
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965353652703 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
3. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-M7AOC-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965913652647 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - Reserve Best of Show)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-F7Marble-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
6. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-F7Unicolor-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - 2. místo v kategorii)
7. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2901468189869080 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 2. místo v kategorii)
8. fotografie - Jiří Krupička
9. fotografie - Pavel Jícha
10. fotografie - Pavel Jícha
11. fotografie - Pavel Jícha
12. fotografie - https://4.bp.blogspot.com/-e2CqTsa5NRI/U2IQvRIoS8I/AAAAAAAADwU/o0FfkPQxqAY/s1600/Milky+white+Rosetail+betta+fish.jpg
13. fotografie - https://i.imgur.com/7DkFuTA.jpg